Tak se mi to konečně povedlo! Na 8. ostrý pokus se mi podařila vylézt parádní cesta Extáze v Holštejně 28.6.2013. Tato úžasná cesta se mi skoro podařila vylézt na 2. pokus. Stačilo tak málo! V ten samý den jsem dal ještě další dva pokusy, ale marně. Kůže a síla šla rychle pryč.
Při další návštěvě jsem dal 2 ostré pokusy. Panovala však obrovská vedra a skála byla navlhlá a teploměr ukazoval 32 stupňů!!
Nakonec se mi Extáze podařila vylézt v pátek 28.6.2013 na, v ten den, 2. pokus. Byla super podmínka, kolem 16 stupňů. Díky mojí šikovnosti jsem si dokázal "zlehčit" poslední těžký bouldrový krok a tak mě cesta pustila dál. Když by mi někdo vyradil tento program dřív, mohla už cesta být moje.
15.-16.6.2013 jsme společně s Michalem a Happym vyrazili na letošní první písek do Příhraz, který je proslulý dominantní a nepřehlédnutelnou věží Kobyla a děsivou širočinou s jedním kruhem "Smítkova spára VIIc" na věž Rakev.
Příhrazská Kobyla
Smítkova spára VIIc na Rakev
DEN PRVNÍ
Krásné slunné ráno nás přesvědčilo o tom, že to bude bezva den. A taky, že byl. Michal si na přivítání se skálou natáhl po vlastních smyčkách cestu "Lámavá VII" v železných věžích. Cesta nezahálela a ukázala, že její název je na místě.
Michal mě pak ukázal velmi nádhernou cestu Discobolos VIIIa se třemi kruhy dáleko od sebe. Nejtěžší se bylo dostat k prvnímu kruhu, pod kterým byl dost přísný boulder. Neustále padání do hlíny a následné čištění lezeček bylo nespočet. Pořád se mi nedařilo dolézt k prvnímu kruhu, který byl pekelně vysoko.
Nakonec jsme ho asi po 30 min nabydlovali a bylo možné cestu zkoušet. Boulder pod kruhem jsme samozřejmě hned vylezli.
Discobolos VIIIa, pasem u 1. kruhu
U kruhu jsem se podíval dolů - takovááá výška. Zkoušel jsem cestu lézt dál, ale druhý kruh je hodně vysoko. Tak jsem si alespoň v půli cesty zkusil 2x odskočit.
Video z jakože spadnutí :-)
Po nevydařených pokusech jsme se přesunuly na monumentální věž Kobyla, kde nám Michal parádně natáhl cestu "Německá cesta VIIb". Začátek začíná stejně jako "Česká cesta VIIb (RP VIIIa)". U prvního kruhu se štanduje a jde se dlouhým traverzem doleva. Obleze se prakticky celá věž až na druhou stranu. Po traverzu, za rohem je druhý kruh.
Michal při odlezu od druhého kruhu v "Německá cesta VIIb"
Pro prvolezce i druholezce je tento traverz trochu psychicky náročný. Po případném pádu tu hrozí dost velké kyvadlo a lezec by se skoro obtočil okolo celé věže :-).
Od druhého kruhu je to lezení po tenkých kyzech v kolmé stěně. Co chyt, tak si říkáte, zdali vám zůstane v ruce. Vrchol a následné slanění je nezapomenutelný zážitek!
Vrchol věže "Kobyla". Michal, Happy a já
Video
Slanění z věže Kobyla je nezapomenutelný zážitek
Pak Michala zaujala parádní "Kobylí věž" a cesta "Normálka VIIb". První kruh byl dost vysoko a spadnutí pod ním by asi nebylo moc dobrý (!). Michal ale k 1. kruhu zkušeně dolezl a když cvakl, dost se nám ulevilo.
Od prvního ke druhému, byla cesta nejtěžší. Ladění oblin a lišt. I to Michal parádně zvládl a tak jsme se mohli s Happym radovat, že si to budeme moci dát na druhým.
Kobylí věž. Uprostřed vede "Normální cestaVIIb"
Já u druhého kruhu
Happy u 3. kruhu
Po menším odpočinku jsme se přesunuli k menší nenápadné věžičce "Hříbě". Zaujala mě krásná linie s jedním kruhem s názvem "Taxis VIIb". Ke kruhu bezpečně lehké, okolo kruhu poměrně lehké. Krásné ladění dírek a stiskáčů. Nejtěžší místo mi přišlo u samotného výlezu, kdy to bylo už asi na zem.
Taxis VIIb, ladění u 1. kruhu
Výlez s pocitem "máš to asi až na zem.."
Vrcholová radost :-)
Aby toho ještě v tento den plný přelezů nebylo málo, natáhl si Happy na "Věž u Hříběte" "Náhodná cesta V". Spodek šel pěkně dojistit stromkem. Vrcholový výlez nám moc neulehčoval klouzavý lišejník, nebo co to bylo za kekel.
Happy u prvního kruhu v "Náhodná cesta V"
Parádní výhled z "Věž u Hříběte" na Kobylu. Borec zrovna dolézal "Česká cesta VIIIa (RP)
Po návratu k autu jsme se po parném dnu chtěli vykoupat. V bazénku, u kterého jsme spali to nešlo, protože smrděl jak žumpa. Na mapě jsme si vyhlédli rybník "Žabakor". Názvu jsme se smáli...jen kdyby jsme věděli, že se po namočení v něm smát nebudeme.
Po kratší koupeli a vylezení z vody jsme zjistili, že máme každý na nohách desítky malých pijavic !!! Fůůj, to byl hnus. Voda jednak moc nevoněla, na břehu byly bobky od kachen a nevím z čeho ještě a ještě ke všemu pijavice. To byla naše "očistná" koupel..
DEN DRUHÝ
Znovu jsme přespali u tamějšího bazénu. Břehy, místo lidí, obývali ovečky a kozičky. V bazénku jsme místo čiré vody mohli pozorovat ryby, žáby a trochu linoucí se vůně, jak ze septiku. No, možná lepší, než rybník Žabakor.
Lákadlo k ranní koupeli. Jen, kdyby tak nesmrděl a neplavaly v něm ryby a žáby a ještě cosi smradlavého
Po snídani jsme se vydali do skal. Rozhodli jsme se více prozkoumat sektor u Čokoládové věže. Happy nám na rozlez natáhl "Jižní stěna IV" na Čokoládovou věž. Při cestě zpátky ke Kobyle mě velice zaujala jedna linie. S Míchalem jsme snad 30min váhali, zda je bezpečné do ní jít. Kruhy byli velice daleko od sebe. Nebyli jsme si odspodu jistí, zda-li druhý kruh půjde cvaknout.
Po těch asi 30 minutách obcházení, jsem se rozhodl, že do ní půjdu! Když jsem nahlas vyslovil: "tak já to zkusím", kluci zajásali. Měli radost, že si jí dají na druhém. Mě se v tu chvíli všechno sevřelo. Byl to zvláštní pocit odevzdanosti a touhy cestu vylézt.
Nad 1. kruhem v cestě "Rafaelo VIIb" na Čokoládou věž
První kruh se mi podařil v pohodě cvaknout. Od něj to bylo velice silové lezení po lámajících se dírkách a lištách, které byly velice křehké. Chyty pěkné, ale na prvním jsem měl strach do čehokoliv více zabrat, což ubíralo na síle.
Po cvaknutí druhého kruhu mě polil nádherný pocit štěstí a vítezství. Byl jsem na sebe moc pyšný, že jsem se do cesty odhodlal.
Cvakání druhého kruhu bylo nakonec lehčí, než se zespodu zdálo. Avšak jsem byl na sebe pyšný, že jsem se odvážil!
Jelikož na věži nebyl slaňák a nechtěli jsme dřít borovičku, napadlo nás, že si lezení zpestříme překrokem na vedlejší věž, kde slaňák byl. Moc pěkný a vzdušný.
Michal jistí Happyho při překroku na druhou věž
V největší balanční části překroku mi Michal řekl: "vydrž, to bude pěkná fotka..:-)" Lepší chvíli si vybrat nemohl. Tak jsem alespoň trochu udělal blbinku na fotku.
Tvářím se dramaticky, aby to vypadalo víc krutě :-)
Na konec dne a jako poslední jsem natáhl "Údolní cesta VII" na nenápadnou věž "František". Ze spodu vypadala velice lehce a nevinně. Opak byl pravdou. Cesta s jedním kruhem a hodinami...
Lezení po oblé hraně. Strašně to sypalo a sluníčko do toho ještě parádně oslepovalo a zahřívalo. Technická, klasická pískovcová cesta. Něco vám prozradím - už to nikdy nepolezu :-D.
Velice nevinně vypadající "Údolní cesta VII" na věž František. 1. kruh je ještě 4m nade mnou
Happy při slaňování oblého vrcholku věže "František"
Pískovcová oblast Příhrazy není tak rozsáhlá jako např. Prachov, Adršpach. Věže tu dosahují menších výšek. Na obecné pískovcové poměry jsou cesty slušně odjištěné. Jdou velice dobře dojistit lanovicemi, obhozy či hodinami.
Největší pecka na Příhrazech jsou rozhodně železité chyty (pláty), které jsou někdy tenčí než stěna sklenice a i přes to se nezlomí/neutrhnou. Na druhou stranu, věř tak tenké věci, která drží ve zvětralém, měkkém pískovci, když jsi vysoko nad kruhem... :-)
Díky Michalovi a Happymu za skvělé zážitky v této nádherné oblasti
O víkendu 8.-9.6. 2013 jsme s Michalem vyrazili do rakouské oblasti Höllental. I přes nejistou předpověď jsme to riskli a vyrazili. Po příjezdu nás překvapila krásně čistá obloha bez mraků. Při nástupu pod stěnu nás ještě překvapil basejumper, který si to scházení 400m zkrátil skokem ze samotného vrcholu stěny. Odvážní chlapci!
V sobotu jsme vylezli variantu cesty Gelber Oktober na Blechmauer (370 m, 7+). Asi v polovině cesty se začaly kupit černé mraky. Začínalo hřmět a vypadalo to na pořádnou bouřku. Spadlo pár kapek, naštěstí se nám to těsně vyhnulo. Alespoň bylo příjemně pod mrakem a nebylo tak teplo.
Když ale přijde bouřka, stojí to za to! Minulý rok jsem tu zažil strašnou bouři, která v campu strhla několik stanů. VIZ VIDEO:http://www.youtube.com/watch?v=xiNo4lD-SAo
Gelber Oktober 375m, 7+
John Wayne der Alpen 165m, 6+
V neděli jsme si už za velice teplého počasí vylezli novější, moc pěknou cestu na Klobenwand – John Wayne der Alpen (165m, 6+). Celý den do nás slunce pěkně peklo, ale občasný větřík nás pěkně chladil.
Díky teplému počasí jsme se hecli. Vykoupali jsme se (spíše skočili a vyskočili) v tamější mega ledové, průzračné řece!!
7. lanová délka. Zateklá spára za 6+
8. štand v 330m v Gelber Oktober 7+
Michal mě jistí na štandu před 7-mou lanovou délkou
