úterý 8. října 2013

MČR v lezení na obtížnost 2013

Můj první start na MČR v lezení na obtížnost

 
 
 
Druhá kvalifikační cesta
5.-6.10.2013  proběhlo v lezeckém centru Vertikon - Singingrock ve Zlíně Mistrovství České republiky v lezení na obtížnost. Na tomto závodu jsem byl poprvé a tak jsem neměl žádná očekávání. Po příchodu mě překvapilo, že bude závodit pouze 29 můžu a 9 žen. Mužů do semifinále postupovalo 26, takže byla pro mě reálná šance se tam dostat, což se také podařilo.
 
A nejen o fous. Do semifinále jsem postupoval ze 16-tého místa, což mě moc potěšilo!
 
Závody byly udělány na dva dny. První den pro muže i ženy byly nachystány 2 kvalifikační cesty, které se lezly stylem flash. Byl jsem moc rád, že jsem vylezl tak vysoko. Dost lidí spadlo mnohem dříve. Šel jsem do cest s prázdnou hlavou.
 
Nervózní jsem byl jen u 1. kvalifikační cesty, kdy se mi trochu u první expresky klepaly ruce. U druhé jsem už byl v pohodě a lezl si pro radost.
 
Semifinále probíhalo druhý den hned ráno. V 10:00h se uzavřela izolace. Lezlo se stylem OS. Když se začalo závodit a první závodníci odcházeli z izolace, všechny nás nemile překvapovalo, jak krátkou chvíli lezli. Cesta na začátku byla už od vidění těžká.. dost lidí tam spadlo hned u 2. expresky. Šel jsem jako 8-mý na řadu. Nečekal jsem však, že to bude tak rychle. Sotva jsem se stihl zahřát a rozlézt a už jsem se navazoval na lano.
 
Semifinálová cesta
Semifinálová cesta mi sedla. Těžký krok u druhé expresky se mi podařil lehce zdolat skokem... a ono
to vyšlo. Tak jsem lezl dál a dál. Měl jsem radost, že jsem nespadl hned na začátku. Pak se mi v jednom kroku protočil stup na nohu!! Ale podržel jsem to a šel dál.

Za dalších pár expresek jsem se dostal do těžkého kroku. Natahoval se do dalšího chytu, ale ten jsem pouze tečoval. Měl jsem radost, že jsem vylezl tak vysoko. To jsem opravdu nečekal!
 
 
Chtěl bych poděkovat všem organizátorům a všem, kdo se na závodech podíleli. Muselo vše dát tolik práce. Z mého pohledu, skvěle odvedená práce. Skvělá hudba, moderátoři a celková organizace! Díky, příští rok určitě znovu rád přijedu...
 
 
 
 
 
 
 
Video kvalifikace 1
 
Video kvalifikace 2
 
Video Semifinále
 

 
 


úterý 16. července 2013

Komu voní hrana 8+/9-

Komu voní hrana 8+/9- na FLASH

 
 
 
I přes to, že jsem lezl 3. den v kuse se mi v pondělí 15.7.2013 podařila vylézt parádní hrana ve Chřibech s názvem "Komu voní hrana". Cesta je o dvou těžkých bouldrech. Rozhodující je vědět, jak na ně. Já se pod cestou inspiroval videjkem z youtube a poštěstil se mi hodnotný přelez stylem FLASH.
 
Díky Ondrovi za podporu a jištění!
 
Video z přelezu ZDE:
 
 
 
 
 
 
Matty
 

neděle 30. června 2013

Extáze 9 (7c)

Extáze 7c (9 UIAA)

moje první devítka


Tak se mi to konečně povedlo! Na 8. ostrý pokus se mi podařila vylézt parádní cesta Extáze v Holštejně 28.6.2013. Tato úžasná cesta se mi skoro podařila vylézt na 2. pokus. Stačilo tak málo! V ten samý den jsem dal ještě další dva pokusy, ale marně. Kůže a síla šla rychle pryč.


Při další návštěvě jsem dal 2 ostré pokusy. Panovala však obrovská vedra a skála byla navlhlá a teploměr ukazoval 32 stupňů!!

Nakonec se mi Extáze podařila vylézt v pátek 28.6.2013 na, v ten den, 2. pokus. Byla super podmínka, kolem 16 stupňů. Díky mojí šikovnosti jsem si dokázal "zlehčit" poslední těžký bouldrový krok a tak mě cesta pustila dál. Když by mi někdo vyradil tento program dřív, mohla už cesta být moje.

Mám velkou radost!


 
 



 



pondělí 17. června 2013

Příhrazy

Příhrazy

pískařský víkend u "Kobyly"


 
15.-16.6.2013 jsme společně s Michalem a Happym vyrazili na letošní první písek do Příhraz, který je proslulý dominantní a nepřehlédnutelnou věží Kobyla a děsivou širočinou s jedním kruhem "Smítkova spára VIIc" na věž Rakev.
 
Příhrazská Kobyla

Smítkova spára VIIc na Rakev


DEN PRVNÍ




Krásné slunné ráno nás přesvědčilo o tom, že to bude bezva den. A taky, že byl. Michal si na přivítání se skálou natáhl po vlastních smyčkách cestu "Lámavá VII" v železných věžích. Cesta nezahálela a ukázala, že její název je na místě.

Michal mě pak ukázal velmi nádhernou cestu Discobolos VIIIa se třemi kruhy dáleko od sebe. Nejtěžší se bylo dostat k prvnímu kruhu, pod kterým byl dost přísný boulder. Neustále padání do hlíny a následné čištění lezeček bylo nespočet. Pořád se mi nedařilo dolézt k prvnímu kruhu, který byl pekelně vysoko.


Nakonec jsme ho asi po 30 min nabydlovali a bylo možné cestu zkoušet. Boulder pod kruhem jsme samozřejmě hned vylezli.

Discobolos VIIIa, pasem u 1. kruhu

U kruhu jsem se podíval dolů - takovááá výška. Zkoušel jsem cestu lézt dál, ale druhý kruh je hodně vysoko. Tak jsem si alespoň v půli cesty zkusil 2x odskočit.



 Video z jakože spadnutí :-)
 
 
Po nevydařených pokusech jsme se přesunuly na monumentální věž Kobyla, kde nám Michal parádně natáhl cestu "Německá cesta VIIb". Začátek začíná stejně jako "Česká cesta VIIb (RP VIIIa)". U prvního kruhu se štanduje a jde se dlouhým traverzem doleva. Obleze se prakticky celá věž až na druhou stranu. Po traverzu, za rohem je druhý kruh.


Michal při odlezu od druhého kruhu v "Německá cesta VIIb"


Pro prvolezce i druholezce je tento traverz trochu psychicky náročný. Po případném pádu tu hrozí dost velké kyvadlo a lezec by se skoro obtočil okolo celé věže :-).

Od druhého kruhu je to lezení po tenkých kyzech v kolmé stěně. Co chyt, tak si říkáte, zdali vám zůstane v ruce. Vrchol a následné slanění je nezapomenutelný zážitek!




Vrchol věže "Kobyla". Michal, Happy a já



Video

 
 
Slanění z věže Kobyla je nezapomenutelný zážitek


Pak Michala zaujala parádní "Kobylí věž" a cesta "Normálka VIIb". První kruh byl dost vysoko a spadnutí pod ním by asi nebylo moc dobrý (!). Michal ale k 1. kruhu zkušeně dolezl a když cvakl, dost se nám ulevilo.

Od prvního ke druhému, byla cesta nejtěžší. Ladění oblin a lišt. I to Michal parádně zvládl a tak jsme se mohli s Happym radovat, že si to budeme moci dát na druhým.


Kobylí věž. Uprostřed vede "Normální cestaVIIb"
Já u druhého kruhu
Happy u 3. kruhu
 
Po menším odpočinku jsme se přesunuli k menší nenápadné věžičce "Hříbě". Zaujala mě krásná linie s jedním kruhem s názvem "Taxis VIIb". Ke kruhu bezpečně lehké, okolo kruhu poměrně lehké. Krásné ladění dírek a stiskáčů. Nejtěžší místo mi přišlo u samotného výlezu, kdy to bylo už asi na zem.
  

Taxis VIIb, ladění u 1. kruhu
Výlez s pocitem "máš to asi až na zem.."
Vrcholová radost :-)

Aby toho ještě v tento den plný přelezů nebylo málo, natáhl si Happy na "Věž u Hříběte" "Náhodná cesta V". Spodek šel pěkně dojistit stromkem. Vrcholový výlez nám moc neulehčoval klouzavý lišejník, nebo co to bylo za kekel.
 
Happy u prvního kruhu v "Náhodná cesta V"
Parádní výhled z "Věž u Hříběte" na Kobylu. Borec zrovna dolézal "Česká cesta VIIIa (RP)
 Po návratu k autu jsme se po parném dnu chtěli vykoupat. V bazénku, u kterého jsme spali to nešlo, protože smrděl jak žumpa. Na mapě jsme si vyhlédli rybník "Žabakor". Názvu jsme se smáli...jen kdyby jsme věděli, že se po namočení v něm smát nebudeme.

 Po kratší koupeli a vylezení z vody jsme zjistili, že máme každý na nohách desítky malých pijavic !!! Fůůj, to byl hnus. Voda jednak moc nevoněla, na břehu byly bobky od kachen a nevím z čeho ještě a ještě ke všemu pijavice. To byla naše "očistná" koupel..

 
 
DEN DRUHÝ 
 
 
Znovu jsme přespali u tamějšího bazénu. Břehy, místo lidí, obývali ovečky a kozičky. V bazénku jsme místo čiré vody mohli pozorovat ryby, žáby a trochu linoucí se vůně, jak ze septiku. No, možná lepší, než rybník Žabakor.
 
Lákadlo k ranní koupeli. Jen, kdyby tak nesmrděl a neplavaly v něm ryby a žáby a ještě cosi smradlavého
 Po snídani jsme se vydali do skal. Rozhodli jsme se více prozkoumat sektor u Čokoládové věže. Happy nám na rozlez natáhl "Jižní stěna IV" na Čokoládovou věž. Při cestě zpátky ke Kobyle mě velice zaujala jedna linie. S Míchalem jsme snad 30min váhali, zda je bezpečné do ní jít. Kruhy byli velice daleko od sebe. Nebyli jsme si odspodu jistí, zda-li druhý kruh půjde cvaknout.
 
Po těch asi 30 minutách obcházení, jsem se rozhodl, že do ní půjdu! Když jsem nahlas vyslovil: "tak já to zkusím", kluci zajásali. Měli radost, že si jí dají na druhém. Mě se v tu chvíli všechno sevřelo. Byl to zvláštní pocit odevzdanosti a touhy cestu vylézt.


Nad 1. kruhem v cestě "Rafaelo VIIb" na Čokoládou věž

   První kruh se mi podařil v pohodě cvaknout. Od něj to bylo velice silové lezení po lámajících se dírkách a lištách, které byly velice křehké. Chyty pěkné, ale na prvním jsem měl strach do čehokoliv více zabrat, což ubíralo na síle.
   Po cvaknutí druhého kruhu mě polil nádherný pocit štěstí a vítezství. Byl jsem na sebe moc pyšný, že jsem se do cesty odhodlal.
 
 
Cvakání druhého kruhu bylo nakonec lehčí, než se zespodu zdálo. Avšak jsem byl na sebe pyšný, že jsem se odvážil!

 
Jelikož na věži nebyl slaňák a nechtěli jsme dřít borovičku, napadlo nás, že si lezení zpestříme překrokem na vedlejší věž, kde slaňák byl. Moc pěkný a vzdušný.
 
Michal jistí Happyho při překroku na druhou věž
V největší balanční části překroku mi Michal řekl: "vydrž, to bude pěkná fotka..:-)" Lepší chvíli si vybrat nemohl. Tak jsem alespoň trochu udělal blbinku na fotku.


Tvářím se dramaticky, aby to vypadalo víc krutě :-)
Na konec dne a jako poslední jsem natáhl "Údolní cesta VII" na nenápadnou věž "František". Ze spodu vypadala velice lehce a nevinně. Opak byl pravdou. Cesta s jedním kruhem a hodinami...
 
 Lezení po oblé hraně. Strašně to sypalo a sluníčko do toho ještě parádně oslepovalo a zahřívalo. Technická, klasická pískovcová cesta. Něco vám prozradím - už to nikdy nepolezu :-D. 
 
Velice nevinně vypadající "Údolní cesta VII" na věž František. 1. kruh je ještě 4m nade mnou
Happy při slaňování oblého vrcholku věže "František"
 
Pískovcová oblast Příhrazy není tak rozsáhlá jako např. Prachov, Adršpach. Věže tu dosahují menších výšek. Na obecné pískovcové poměry jsou cesty slušně odjištěné. Jdou velice dobře dojistit lanovicemi, obhozy či hodinami.
 
Největší pecka na Příhrazech jsou rozhodně železité chyty (pláty), které jsou někdy tenčí než stěna sklenice a i přes to se nezlomí/neutrhnou. Na druhou stranu, věř tak tenké věci, která drží ve zvětralém, měkkém pískovci, když jsi vysoko nad kruhem... :-)
 
 
Díky Michalovi a Happymu za skvělé zážitky v této nádherné oblasti
 
FOTO: Matty a Michal 
 
 
KOMPLETNÍ FOTOGALERIE ZDE:
 








čtvrtek 13. června 2013

Hollental



Ráj více délkového lezení

HOLLENTAL



 
O víkendu 8.-9.6. 2013 jsme s Michalem vyrazili do rakouské oblasti Höllental. I přes nejistou předpověď jsme to riskli a vyrazili. Po příjezdu nás překvapila krásně čistá obloha bez mraků. Při nástupu pod stěnu nás ještě překvapil basejumper, který si to scházení 400m zkrátil skokem ze samotného vrcholu stěny. Odvážní chlapci!

VIDEO Z CELÉ VÝPRAVY:

http://youtu.be/3RLjdYUHDtQ
 
 
 
 
Odvážný Basejumper
 
V sobotu jsme vylezli variantu cesty Gelber Oktober na Blechmauer (370 m, 7+). Asi v polovině cesty se začaly kupit černé mraky. Začínalo hřmět a vypadalo to na pořádnou bouřku. Spadlo pár kapek, naštěstí se nám to těsně vyhnulo. Alespoň bylo příjemně pod mrakem a nebylo tak teplo.

Když ale přijde bouřka, stojí to za to! Minulý rok jsem tu zažil strašnou bouři, která v campu strhla několik stanů. VIZ VIDEO:  http://www.youtube.com/watch?v=xiNo4lD-SAo


Gelber Oktober 375m, 7+



John Wayne der Alpen 165m, 6+
V neděli jsme si už za velice teplého počasí vylezli novější, moc pěknou cestu na Klobenwand – John Wayne der Alpen (165m, 6+). Celý den do nás slunce pěkně peklo, ale občasný větřík nás pěkně chladil.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Díky teplému počasí jsme se hecli. Vykoupali jsme se (spíše skočili a vyskočili) v tamější mega ledové, průzračné řece!!

 


7. lanová délka. Zateklá spára za 6+
8. štand v 330m v Gelber Oktober 7+

 
Michal mě jistí na štandu před 7-mou lanovou délkou

4. Štand v 80m v cestě John Wayne der Alpen 6+

Michal po přelezu těžkého traverzu za 7-


Průvodce na tyto dvě cesty:


http://bergsteigen.at/pic/pdf/2311_Topo_0ed7a8b6-d3e9-4f66-937f-72d4a9c42484_gelber_oktober_rax_topo.pdf


http://bergsteigen.at/pic/pdf/2334_Topo_40e6ac53-28c4-4f61-bae0-167213413d52_john_wayne_der_alpen_klobenwand_rax_topo.pdf


KOMPLETNÍ FOTOGALERIE ZDE:
 



Foto a video Matty a Michal





čtvrtek 14. února 2013

Hrušovanský šejkr vol. 3

Bouldrové závody v Hrušovanech u Brna
 
 
 
19.1.2013 se v Hrušovanech u Brna konal 3. ročník boulrových závodů na tamější boulrovce. Účast byla o mnoho hojnější než v minulých ročnících, takže bouldrovka byla nacpaná k prasknutí.
 
Organizátorům se akce velice vydařila. Cesty byly dobře postavené, od dlouhého traverzu po krásný dlouhý skok, který z nástupového chytu vypadal opravdu zajímavě. Z cca 20-ti chlapů postupovalo 8 nejlepších do finále, do kterého jsem se dostal a nakonec získal 6-té místo. Měl jsem radost!
 
Posuďte sami celou akci na tomto videu:
 
 
 
 
 

 
 
 

sobota 9. února 2013

SLOVÁCKÉ OUPN 2013

 Lezecké závody na obtížnost

 
 
Kvalifikace - cvakání topu
Do 11. ročníku Slováckého OUPN se zaregistrovalo 17 mužů a 8 žen. Easy kvalifikaci prořízly všechny ženy jako nůž rozměklé máslo a všechny si to v klidu na mířili do semi, ze kterého také všechny postupují do finále - i když TOP nepadl, kde se představí v pořadí: Pavlíková (Zlín), Křížová H. (Brno), Křížová E. (Brno), Scheuerová (Slatic, Lanškroun), Nevělíková (Pálavský věšák), Vlčková (Vertikon Zlín, Sokol Brno 1), Peltrámová (SmíchOFF, Saltic), Vincourková (Vyškov).
 
Muži kvalifikací tak snadno neprošli. Nástrahy kvalifikační cesty vystavili stopku Krutilovi, Řezníčkovi, Dujkovi a olomouckému Nováčkovi. V semifinále se podařilo TOPovat obtížnou cestu přes Adamovi koule (ano, mluvím o TOM Adamovi!) Binterovi a Střílekovi. Spolu s nimi postupuje do finále tato osmička Plevko, Šeliga, Kříž, Sedlačík, Hořák, Peltrám, Lyčka, Grečnár.
 
 
 
2. února 2013 se v Uherském Brodě konal 11. ročník otevřeného mistrovství Slovácka v lezení na obtížnost.
Moje první velké závody na obtížnost. Moc jsem se na tuto událost těšil. Můj hlavní záměr byl, abych si vyzkoušel, jaké to je. "Baví mě lízt před lidmi, hodně mě to vyhecuje k lepším výkonům, tak proč to nezkusit": řekl jsem si.
 
VIDEO Z MÉHO LEZENÍ

 


KVALIFIKACE: lezli jsme ji stylem flash. Od spodu vypadala cesta těžce. Nejvíce jsem se obával přechodu do stropu, kde byly potřeba přehodit nohy. Později se ukázalo, že jsem se obával zbytečně. Cesta mi sedla, v kolmé části se lezlo po malých, ale ostrých lištách, takže se dalo v pohodě zalomit.
     V přechodu do stropu začaly být velké chyty - lepší, než jsem očekával. Nejtěžší cvakání pro mě byla předposlení a poslední (topová) expreska. Takové dva těžké fixy na jedné ruce. Cesta byla obtížnostně zhruba za 7a (8 UIAA).

Kvalifikace - silové kroky
Kvalifikace - přelez hrany


SEMIFINÁLE: Dostal jsem se do semifinále, což mi udělalo velikou radost. Semi totiž byl můj cíl na těchto závodech. Později jsem se však přesvědšil, že mám mít po právu vyšší cíle. Cesta v semi byla už o mnoho obtížnější. V kuse bych to typoval na 7c (9 UIAA). Silové kroky s velice těžkým cvakáním mi dělali potíže už od prvního kroku. Zarval jsem na max, jak to jen šlo. Dostal jsem se až do přechodu do stropu, kde spousta lezců, včetně mě, padala. Těžký krok do obliny jsem už nezvládl. Myslel jsem, že tady můj čas na závodech končí. Ale mýlil jsem se. Do finále jsem postupoval ze 7-mého místa (z 10-ti). Měl (a stále mám) jsem obrovskou radost!
 
 
FINÁLE: Po semi na nás čekal velice dlouhý odpočinek. Zašli jsme si v klidu na lehký oběd, polehávali a kecali. Jiní čas využili ke spánku či jiným činnostem. Holky šly první na řadu, když se v 15:45h pro ně uzavřela izolace. V 16h měli obhlídku finálové cesty. Za několik desítek minut jsme na řadu přišly my. V izolaci jsme si čas krátili protahováním, lezením na bouldrovce či jen sezením a ležením na velké bouldermatce.
     Já šel jako 4-tý na řadu. Navázaný na lano už v izolaci, jen si s sebou vzít tekutý mágo a sílu. Namágoval jsem ještě v uličce před lezeckou stěnou. Po vyvolání mého jména jsem se příjemně, adrenalinově rozklepal. Ne však nerovozitou. Byl jsem úplně v klidu a připravený dát ze sebe maximum. V hlavě jsem však už měl krásný pocit, že už TENTO okamžik je pro mě NEJVĚTŠÍ cenou, co zde na závodech mohu dostat.
     Začal jsem v klidu a opatrně lézt v traverzu, který nebyl vůbec jednoduchý, jak jsem si myslel. Cvaknutí 1. expresky bylo taky docela psycho. Po cvaknutí jsem udělal největší chybu a to tu, že jsem si z dalšího chytu necvakl druhou expresku (jako ostatní lezci - ale to člověk vidí až potom...). Nechtělo se mi cvakat na dlouhou ruku. Měl jsem v plánu cvakání z jiného chytu. Ten se ale jevil ze země líp, než ve skutečnosti byl.
 
    Nedokázal jsem z něho cvaknout. Strašně to otevíralo. V tu chvíli mi došla síla. Veděl jsem, že bych u cvakání (zbytečně) spadl. Nebojácně jsem se ve vteřině rozhodl, že musím jít alespoň ještě jeden krok a ......... TEČOVAT další chyt, což se mi povedlo. Nadcházel očekávaný prolet až skoro na zem. Byl jsem se svým výkonem spokojený. Beru to jako další novou zkušenost.
 
Cesta byla velice obtížná, nedokážu odhadnout klasifikaci, protože jsem nelezl dál. Kluci říkali něco o stupni 8a - 8b (10- UIAA). Kdybych na ní měl více pokusů, tak bych dolezl samozřejmě dále. Takhle na 1. pokus to bylo fakt těžký.



Vyhlášení výtězů. Moje úžasné 9-té místo

 
Jsem velice rád, že jsem se na tyto závody vydal a poznal, že se rozhodně nemám podceňovat a jít si za svými sny a cíli.
  
Moc bych chtěl tímto poděkovat Martinovi Wiesnerovi za úžasné fotky (které tu prezentuji) a Honzovi Křížovi za natáčení, když jsem lezl. Bez něj by to video nebylo.
 
Díky moc za skvělé zážitky, nové zkušenosti. Budu se těšit na další ročník.
 
Další pěkné články ze závodů zde:
 
Článek na LEZEC.CZ:
 
Článek na POHORA.CZ:
 
 Článek na HORYINFO.CZ:
 

CELKOVÉ VÝSLEDKY muži
Výsledková listina

úterý 1. ledna 2013

Boulder games

ve Velkém Meziříčí

 

aneb

jak jsem se poprvé dostal do finále


 
 
 


Kvalifikace
Kvalifikace
  



















   V sobotu 22. prosince 2012 se konali bouldrové závody ve Velkém Meziříčí. Dost jsem se na těšil. Věděl jsem, že pak budou následovat vánoční svátky, při kterých si nezalezu.
 
Na závody jsem jel s jedním velkým přáním - dostat se do finále.
 
   Bouldrová stěna mě velice překvapila svým vzhledem. Vypadala úžasně! Prošli jsme si bouldry, které vypadali celkem lezitelně. S bouldry různých obtížností se přišlo poprat 9 holek a 24 kluků. Cesty byly postavené od lehkých, až po ty těžké, takže si určitě zalezl každý, kdo přišel. 
  
   Bylo pro nás připraveno celkem 10 kvalifikačních cest. Na zvládnutí boulderů jsme měli přesně hodinu, kterou nám určovala spuštěná časomíra.V některých bouldrech byli pro holky navíc dodatečné chyty, což mi přišlo jako velice dobrý počin.
 
Kvalifikace
   Do finále se probojovalo 5 holek a 8 kluků včetně mě! Postoupil jsem jako poslední - osmý. To ale vůbec nevadilo! Měl jsem obrovskou radost, že jsem to dokázal.
 
  Zalil mě krásný pocit štěstí. Je ale pravda, že jsem před vyhlašováním přestával doufat, protože se tam sešlo opravdu spousty výborných lezců. Tak, šup do izolace, aby pro nás Olin Klapal nachystal finálové bouldry, které jsme nesměli vidět - lezlo se na OS.
 
   Strávenou hodinu jsme si povídali a vtipkovali, co na nás asi tak čeká. Finále se skládalo ze čtyř boulder problémů. Šel jsem první na řadu. Po vstoupení na bouldrovku, kde mě přivítalo výskotem spousty lidí, se do mě dala obrovská síla a adrenalin. Diváky jsem prakticky neviděl, ani neslyšel. Viděl jsem jel můj 1. finálový boulder před sebou a časomíru, která nemilosrdně odčítala můj čas.
 
 
Vítěz závodů v 1. finálovém boulderu
 
 
  Časomíra se začala odčítat na 5 minutách. Přesně tolik času jsem měl na vyřešení 1. bouderu. Start byl skok do struktury.
 
   Několik pokusů jsem vyplácal na tom, že jsem se marně snažil doskočit do druhé struktury.
 
    Až ke konci mého času mě napadlo, že to musím protlačit - to mi už ale nezbývaly síly.
 
   Dal jsem zbytečně moc pokusů, takže mě to stálo (i pak na další bouldery) spousty sil. Jenže, když mě diváci tak pěkně hecovali - nedalo se jen tak sedět a koukat.
 

2. finálový boulder

Po uplynutí 5 min mě rozhodčí posadil (zády) k 2.finálové cestě. Teď mě čekal 5 min odpočinek a mezitím přišel další závodník, který lezl 1. finálovou cestu. Řeknu vám, hodně jsem se na tom prvním vyšťavil. Byl jsem rád, že jsem za těch 5min pobral dech a napil se. Překvapivě to uteklo jako voda.
 
Byl tu na řadě druhý boulder. Hned na 1. pokus jsem dal zónu, a byl jeden chyt po topem! Škoda, to bylo o fous. Druhý pokus byl stejný, ale stál mě hodně sil. Ve třetím pokusu jsem vypadl už v polovině.
 
Boulder jsem vzdal, abych si nechal ještě nějaké síly (které velice rychle odcházely) na poslední dva bouldery. 5min odpočinek se mi zdál ještě kratší, než ten předešlý, vůbec se mi nepodařilo odpočinout ruce.
 
 
 
 
3. finálový boulder
 
 
   3. finálový boulder byla zapeklitost v podobě dvou trojúhelníkových struktur, z kterých jsem v každém z pokusů vypadnul. Mít více času/ odpočinku, určitě bych ho přelezl.
 
   Když jsem nastupoval na poslední boulder, cítil jsem každý sval na těle, jak je namožený. Čekal jsem, že tato poslední cesta bude alespoň o něco lehčí. Avšak v 1. pokusu jsem zjistil, že jsem byl naivní.
 
 
  
Další těžký boulder na rozpor na ramena, která už toho měli dost. Dal jsem několik pokusů, až časomíra ukončila můj lezecký pobyt a pohyb ve finále.
 
   Sledoval jsem pak ještě ostatní lezce/kamarády, jak lezou. Fandil jsem s ostatními diváky.
 
   Pak následovalo finále žen, se kterým se ale tak nějak nepočítalo. Kluci narychlo přidali pár chytů k našim můžským bouldrům, ale i tak to holky měli dost těžký. Vůbec jsem jim tu malou výšku nezáviděl. Byly to všechno docela dlouhý nátahy.
 
 
  
 
 

Moje radost z ůmístění a vyhlášení vítězů



   Následovalo sečtení bodů a vyhlášení vítězů. Umístil jsem se na předposledním, 7. místě. Byl jsem velice šťastný! O umístění mi vůbec nešlo. Mě hřál nádherný pocit, že jsem si splnil můj cíl - DODSTAT SE DO FINÁLE :-)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Video ze závodů z jiného zdroje