čtvrtek 7. června 2012

Nejdelší den 8+/9-

moje první návštěva v Holštejně

 





Ve středu 30.5.2012 byl čas na lezení. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, kde jsem ještě nebyl. Když mi Ondra S. do telefonu řekl, že má v Holštejně nakrokovanou cestu za 8+/9- (7b), bylo rozhodnuto!

Lidimorna
    Z tamější louky se na vás dívá mohutný vápencový blok zvaný Lidomorna s nenápadným vchodem do jeskyně (která je teda velká jak prase!). Ve zdejším kompaktním vápenci byly v devadesátých letech vytvářeny nejtěžší cesty v ČR!

    V roce 2007 vylezl Adam Ondra na Lidomorně první cestu obtížnosti 11 (9a) v ČR s názvem Perla východu. Jedná se o oblast s nejvyšší koncentrací nejobtížnějších cest na plošně malém území v ČR.
Lidomorna
    Řekli jsme si, že 9 áčka si necháme na příště a tak jsem následoval Ondru, který mě kamsi vedl lesem. O pár desítek metrů dále mě překvapil další skalní blok. Nacházeli jsme se v sektoru Nad Holštejnskou jeskyní. Řeknu vám, taky pěkná skalka. Pěkně tu vyrostla zhruba do 18 m výšky.
 
    Ondrovi kroky hned vedli zhruba do prostřed tohoto skalního bloku. Koukáme na cca 13 metrovou, koulmou, až mírně převislou stěnu osazenou pěti borháky. "Tak to je ona": řekl Ondra. Hmm, ze spodu to zase tak těžce nevypadá, řekl jsem si. Cože to je, 7b? Netrvalo mi ani vteřinu, abych si uvědomil, že takovou cestu ještě přelezenou nemám..
 
    Tak něco na rozlel. No jo, ale co by jste chtěli v oblasti s nejobtížnějšíma cesta v ČR. Ok, tak 7a na rozlez bude stačit. Ondra se rozhodl pro strategii vyčkávače - nerozlízá se a šetří síly na pokusy v naší vysněné cestě "Nejdelší den 8+/9- (7b)"
  
Harlinovy pohrobci 7a na rozlez
     OK, jde se na to! Chceme tu nádhernou linii dnes vylízt. Silná a povzbuďující slova o tom, jak to tam Ondra bouchne na první pokus vyhasínají u čtvrté expresky, kdy pád přerušil jeho trápení. Následně si od Ondry, já a snad všechy zvářátka v lese vyslechneme, jak jsou ty chyty na píííííííp a ještě ke všemu i nohy na pííííííííp. Dívám se na jeho kroky, které od spodu vypadají dost silově. Tak, už je u topu.
     Po kouskách by to šlo, teď jen mít dost síly a spojit to.Cestou dolu čistíme chyty od vrstev mága. Expresky zůstali v cestě na PP.
    Stažené lano mi oznamuje, že jsem na řadě. Nad třetí preskou si uvědomuji, že byla asi hloupost si myslet, že bych tuhle silárnu dal na flash. Končím ve stejném místě a se stejnými slovy jako Ondra. No což, tak druhý pokus snad bude lepší.

    Dali jsme oddech, jídlo a pití. V hlavě se mi honí myšlenky, zda-li to vůbec jde vylízt. Kroky a "chyty" nad 4. preskem vypadají nedržitelně. I přes menší konve na rukách jdeme do dalšího pokusu. Ted na to jde Ondra. Píííííp, píííííp, zase nic. Boulder zase ne a ne pustit. Chvilka sezení a zkoušení v laně... a..hej, cože, totoo?  Ondra vymyslel nový program a zapeklitost přelézá s větší lehkostí. Mám před sebou 3. pokus. Samozřejmě, že jsem si vzpomněl na pořekadlo :" do třetice všeho dobrého".

 

    Půjdu na to po Ondrově stylu,( VIZ VIDEO NÍŽE) tzn. v posledním "madlu" (u 4. expresky) - ostrém bočáku na tři prsty být levou rukou, namágovat pravačku, která jde následně do relativně dobré přídrže. Je to oblá 1,5cm lišta. Obě ruce jsou v úrovni krku. Prohodit nohy křížem tak, aby se váha přenesla na pravou nohu a levá mohla jít až do výšky pasu. Následné jít levou rukou do dost špatného spoďáku/bočáku, ještě ho stisknout palcem a hned přenést váhu na levou nohu, která je v úrovni pasu, pravou nohu vyhodit pod sebe. A pak, pro mě noční můra - pustit se pravou rukou, na které balancuješ a popohodit ji asi o cca 40 cm výše, kde na tebe čeká móóóc ošklivá, oblá a trochu zkosená lišta. Udržet tento chyt je dost silová záležitost, protože máš levou nohu u pasu, tlačíš proti ní levou ruku, která je v takovém píííííp spoďáku a jdeš bez pravé nohy.
    Pak následuje delší nátah vlevo, kde je pro levačku nachystaná nádherně ostrá díra, která bere na bočák. Z ní jdeš dlooouhý nátah do prava do kostky - nohy nahodíš do prava a jdeš levačkou křížem do "madla". Pak hnusné cvakání z fixu na pravé ruce, pár ne už tak těžkých kroků a jsi u slaňáku.

Nedelší den 7b (expresky červeně)

    První, druhý, třetí presko podemnou, jsem v "posledním madlu". Už vím, jak jít, ale ještě mít na to dost sil. Buch, buch, ááááááááááááááá, píííííííííp a třetím pokusem konečně přelézám náš nedobitný boulder. Ondra mě hecuje, cítím se, jak největěší silák světa, že jsem ten těžký krok přelezl. No jo, jenže v madlu ne a ne sklepat. Mám natečíno a jsem rád, že držím madlo. Dýchám, dýchám, ale rozdíl nepřichází. Jdu tedy dál, nátah pravačkou do kostky, levá noha pod pas, zvednout to....a ...... nééé - noha ujela!

Ondra i já v lese pokřikujeme, jako by nám ulítly včely. "Vždyť už jsi to měl vylezený, co děláš!!": opakoval Ondra. Věděl jsem to, o to více mě to mrzelo. Cítil jsem však, že jsem v tomto neúspěšném pokusu stratil hodně síly. Snad ještě zbyde na další pokusy. Cestou dolů čistím chyty. Po stažení lana se Ondra přivazuje na jeho konec a jde na to. S lehkostí se dostává pod bouler, ááááááá, uff, píííííííííííííííííííííííp, jooo.. a taky ho končně přelézá. Hecuji co to jde. Je v 2 kroky před topem... mrt! Prolet a Ondra padá těsně přet topem. Křiku bylo, že to i zvířátka v buči slyšela. Je zklamaný. Jediné, co ho štve je fakt, že to bude muset lízt zase.

Už se sešeřilo a my stále koukáme na tu krásnou linii expresek. Jdu do čtvrtého pokusu. Padám v boulderu!! Už není síla. Ondra dává poslední pokus a taky nic. Boulder tam neúprosně je a nepustí tě dál, pokud nemáš dost sil.

Zkouším můj poslední, pátý pokus. Kůže na prstech bolí, cítím ruce, záda. Nezdávám to však, chci to vylízt! Boulder přelézám, nohy nad madlem jsem si pohlídal. Poslední nátah do topu, "CVAK". Tento zvuk mi u topu oznál, že je konec mého trápení. Zalila mě obrovská radost, která se těžko popisuje slovy. Nádhera, moje první 7b!  Přecvakávám lano do slaňáku. (viz video)


Cestou dolu se nejenom hyhňám, ale i čistím chyty a poznačené čárky od mága, aby cesta byla nachystaná pro další siláky a silačky, kteří se odváží vstoupit do této nádherné, technicko-silové cesty.

20:30h a my odcházíme z lesa. Ondra s výzvou a já s hezkým pocitem. Oba řádně utahaní opouštíme tuto, pro mne, nádhernou oblast, kam se moc rád vrátím za dalšími zážitky...


Zdroje:
http://www.blanensko.cz/
http://www.geokladno.cz/
Skýpala, V;Wolf,V. Moravské skály 2010